Helcaraxe

 

Noc bez konce a v srdci strach,

jen dálné hvězdy tiše září,

černá a bílá v temnotách,

jen chlad a smrt ti dýchá z tváří.

 

Vidíš na skále černý stín,

nad vojskem temná slova zazní,

pohřbena naděj v smrti klín,

srdce se mužům chvějí bázní.

 

Vrátit se chceš? Dál budeš spět

prokletý, Pány opuštěný,

v záhadný, nový, dálný svět

snad jen pro tebe vyvolený?

 

Východní obzor jasně vzplál,

to plachty, ráhna v dálce hoří.

Na temném břehu sám jsi stál

a cestu hledal hloubkou moří.

 

Na návrat zpět už pozdě je,

teď cesta jediná tě čeká:

v ledový kraj, kde naděje

se smrti stínu kolem leká.

 

Vojsko se hnulo, povel zní,

vichřice vane holou plání,

vysoké hvězdy svůj sen sní

v temnotách noci bez svítání.

 

Žít budeš, najdeš touhu svou?

V neznámé zemi válka plane,

za mořem ledu k boji zvou -

co má se stát, to ať se stane.

 

Helcaraxe! Ať v jeho klín

nepadneš, neusneš pod ledem,

ať opustíš zdráv jeho stín,

odejdeš v dál za svým osudem.

 

Kéž povede teď kroky tvé

jasných hvězd stvořitelka bílá

a ochrání tě v době zlé

a s tebou ať jde její síla!