Nerdanel Fëanorovi

 

Já nechtěla krále či králova syna,

Já nechtěla mistra, co železem vládne,

Já nechtěla šermíře s krvavou zbraní,

Co posedlý smrtí tu přísahá pomstu;

Já muže jsem chtěla, jenž ve svitu Stromů

Mi sliboval věrnost a ochranu stálou.

Teď ztracen je navždy a s ním i má láska.

 

Hodina temní a zhasly už hvězdy.

Já za Tebou, pane, teď nepůjdu v zkázu

Smrti a zoufalství, prohraných bitev

A pádu svých dětí se nestanu svědkem

Poslední nezbudu na chladném břehu

Sama a v slzách. Mně zhasla už záře

A uhašen plamen je na věky věků.

 

Tak sbohem buď, pane, a nikdy už více

Teď moje se kroky již nesejdou s tvými.

Tak sbohem buď, pane, já nechtěla krále,

Jenž samoten zahyne jen se svou pýchou

A prokletý všemi, tak jak bílé lodi

se obrátí v popel a odvanut větrem

navěky zastudí vzpomínka jménem Tvým,

Feanáro.