Frodo metafyzický

Robert Ellwood, Frodova cesta. Příběh Pána prstenů a náš život, nakl. Alman, Brno 2004, přel. Marta Rottová

Knihy odvolávající se na dílo Profesora Tolkiena nám rostou jako houby po dešti ve všech odrůdách a žánrech a neustále dosvědčují, že si ve světě Středozemě zjevně každý najde to svoje. Nejnovější přírůstek do sbírky se objevil v létě v podobě nehorázně drahé tenounké brožované publikace mně neznámého nakladatelství Alman z Brna.

Už podtitul knihy – Příběh Pána prstenů a náš život, či ještě přesněji v angličtině Living the Myth in The Lord of the Rings – maličko napovídá, že se tentokrát nebudeme pohybovat tak docela v Tolkienově světě; a vskutku tomu tak je.

Nebudu déle napínat. Jedná se v zásadě o dosti rozvleklý propagační leták teosofistů, vyznavačů východem  inspirované filosofie – náboženství, mezi jehož přední přívržence autor dle vlastních slov patří. Na základě toho se snaží jednotlivé prvky děje Pána prstenů, či konkrétně Frodovy dějové linie, napasovat na jednotlivé prvky věrouky teosofie: Gandalf jako duchovní průvodce zasvěcence, jednotlivé body Frodovy poutě jako stupně zasvěcení do různých astrálních a metafyzických rovin až po konečnou nirvánu. Ke každé kapitole je připojen návod meditace na dané téma.

Nejsem vyznavačem ani znalcem východních filozofických směrů a o teosofii (vyjma toho, co je vyloženo na konci této brožury) nevím absolutně nic, ale budiž, jak už jsem řekla, ať si každý hledá ve Středozemi to své. Ovšem nemusel by to dělat na tak velkém rozsahu – místo 130 stran (z toho jen 100 stran vlastního textu, pominu-li povídání o obsahu Pána prstenů a základech teosofie) by na vyjádření základní myšlenky stačilo deset.

Text je protkán různými až kuriózními nesmysly – kupříkladu padlý Sauron byl prý kdysi jedním z Eldar (s. 28) či hned v sousedství můj oblíbený canc (s. 30) o Gandalfovi: „V dávné minulosti musel čaroděj ze Středozemě  při jakémsi nepředstavitelném rituálu přísahat, že bude služebníkem Tajného plamene Anoru...“ (hm, jak si asi představit nepředstavitelný rituál, to by mě zajímalo...), nebo konstatování na s. 61, že Elbereth Gilthoniel jsou „jména elfských hvězdných královen minulých dob“ (!?). A to jsou jen některá místa, ne vždy byla po ruce tužka k označení „zajímavé“ pasáže. Na to, že se autor vydává za Tolkienova dávného obdivovatele, jsou to dost velké podivnosti, ale budiž, Pána prstenů zjevně četl, a o zbytek se postarala skleróza.

Publikace je „vyzdobena“ černobílými obrázky jakéhosi Aleše Leznara, který si nárok na jejich copyrigth dělá snad jen v žertu, jak z nich všech čiší film. Promiňte, ale něco takového zvládne podle fotky v časopisu každá druhá trochu výtvarně nadanější legolaska (bez urážky legolaskám).

Tato krátká noticka si nečiní za úkol, jak by se mohlo zdát, nešťastného věrozvěsta východní víry roznésti na kopytech a zadupati do země. Budiž pouze varováním, že do této knihy se investovat téměř 250 korun českých opravdu nevyplatí.