Kalendář Středozemě 2006

 Ačkoliv tolkienovské kalendáře lze v našich krajích zakoupit prakticky každým rokem, rozhodla jsem se přece jen zmínit o tom, který se objevil nyní. Proti všem předcházejícím má totiž jednu velkou odlišnost: jedná se zároveň o dílo oficiálně vydané a s obrázky českého výtvarníka.

Mladá fronta, která kalendář připravila, již před několika lety uvedla, nepříliš zdárně, na trh českou mutaci anglofonního kalendáře s ilustracemi Teda Nasmitha, tentokrát se ovšem uchýlila k pracem českého rodáka Martina Zhoufa (* 1962), jenž s zabývá ilustracemi převážně v žánru sci-fi a fantasy. Kalendář představuje třináct (dvanáct měsíčních ilustrací a obálka) jeho prací inspirovaných Pánem prstenů, Akallabeth a Hobitem. Jak projekt dopadl?

Nejprve se zmiňme o koncepci kalendáře jako takové. Projekt, inspirován podobnými západními, představuje ke každému měsíci jednu ilustraci a kalendářní tabulku na dvoustraně obrácené o 90 stupňů (se hřbetem a otvorem pro zavěšení na zeď nahoře). Na rozdíl od podobných cizích kalendářů jsou ale obrázky umístěny na spodní části dvoulistu, tabulka na horní. Kromě toho na poslední dvoustraně přináší kalendář biogram výtvarníka a citace ze Silmarillionu a Pána prstenů. Dvoustránková barevná ilustrace na středu, která bývá zvykem v podobných západních kalendářích, bohužel chybí.

Zastavím se též u samotných kalendářních tabulek, které musí být každému na první pohled nápadné jednou zvláštností: místo běžných jmen českého kalendáře obsahují totiž převážně svátky středozemské kombinované s různými výročími. Krom toho jsou jména dnů v týdnu a měsíců uvedena dle zvyku českého a hobitího.

Nápad vytvořit kalendář středozemských jmen je sám o sobě jistě zajímavý (škoda, že nikde není naznačeno, jakým způsobem k výběru jmen do kalendáře došlo, takže se patrně jedná o náhodné „tahání z klobouku“), méně dobré ovšem je, že události a jména ze Středozemě jsou nakombinována s výročími a svátky „civilními“. Tak třeba v okolí narozenin JRRT 3. ledna má o den dříve svátek Othar (pokud si vzpomínáte, panoš krále Isildura) a o den později se slaví Den draka Šmaka. Do kalendáře se krom anglických jmen povětšinou z Tolkienova příbuzenstva (jako John, Christopher nebo Ronald) vloudily i záhady jako Ferdinand, Vlastimil nebo Marcela (hned vedle Maeglina), důvodu jejichž zařazení se nedokážu nikterak dopídit. Že by došla inspirace?

Rovněž se ukazuje, že některé osoby jsou na tom, co se týče svátků, mnohem lépe než jiné: pokud jste náhodou zakladatelem Nargothrondu, Feanorových druhým synem, králem Sjednoceného Gondoru a Arnoru nebo Temným Valou, můžete slavit jmeniny dvakrát ročně (27. 4. Felagund - 29. 11. Finrod, 24. a 26. 8.(!) Maglor, 27. 2. Aragorn - 2. 5. Elessar, 4. 10. Melkor - 29. 12. Morgoth), a to jsou jen ti, kterých jsem si při prvních listováních všimla. Na další zase svátek nevyzbyl žádný (třeba na Vardu Elbereth, když jsem už tak u těch Valar), někteří ho slaví pouze s pravopisnou chybou (Olwe 7. 8. jako Olve, nebo Thingol 27. 12. jako Thingal, pokud je to opravdu on). Jsou zde uvedena i jména svou formou středozemská, která ale nedokážu spojit s žádnou konkrétní osobou (jako Grithnir, Girin, Mudroch nebo třeba Atanalcar, leda by to byl třetí svátek Finroda Felagunda). Milovníci temné strany si na své také příliš nepřijdou, protože vyjma obou Temných nepřátel jsem si všimla jen jednoho skřetího jména a nějakých těch východňanů.

Obzvlášť vyvedené mi připadají taky některé „státní“ svátky jako kupříkladu Den věží 11. 9. – může se snad jednat o nějaký druh cynického černého humoru namířeného proti našemu Velkému Západnímu Spojenci?

Na druhou stranu, milé legolasky, jistě vás všechny potěší, že už víte, kdy máte přát svému miláčkovi ke jmeninám (16. 8. – Legolas), frodofilky mohou přáníčko kupovat zase na 13. 2.

Vybírat jméno vašemu potomku podle tohoto kalendáře však přece jen nedoporučuji. Nedovedu si představit, jak by se na to tvářil matriční úřad.

Takže pryč od tabulek k ilustracím.

Nemohu si pomoci (já vím, že to s tou kritikou už přeháním), ale Zhouf mi jako opravdu prvotřídní ilustrátor nepřipadá. Skoro mám pocit, že ilustrátoři kreslící do Imladris by vyprodukovali kalendář hezčí. Co mu vytýkám? U výš zmiňovaného Teda Nasmitha jsem už mnohokrát v soukromí komentovala, že neumí kreslit figury, zato je docela šikovný s barvou. Martin Zhouf figury neumí rovněž (obzvlášť ti skřeti a enti v únoru a hobiti s Dědkem Vrbákem v září jsou dost hrozní) a na rozdíl od Nasmitha ani pro barvu příliš velký cit nemá. Škoda! Pěknou, náladovou barevností by se dalo vyspravit mnohé. Nadto bohužel část ilustrací na můj vkus až příliš zavání filmem (plavba kolem soch Argonathů, cesta do Morie – jsem přesvědčená, že tyhle záběry tam byly, své podezření mám i u nazgúla v Osgiliathu). Některé obrázky jsou ovšem alespoň trochu zajímavé, kupříkladu Lindon (prosinec – noldorská architektura, jak ji neznáte) nebo červnové Zničení Númenoru, i když ty lodičky na tsunami jsou přece jen trochu srandovní. Docela zajímavý a podle mého netradiční je i obrázek Armenelosu a Meneltarmy (březen). Podle autorských dat na ilustracích jich většina, krom tří z roku 2002 (z nichž přinejmenším dva jsou skutečně „hardfilmové“), vznikla letos (2005) patrně právě pro tento projekt.

A abych vás úplně neodpudila: do sbírky se Zhoufův kalendář přece jen hodí, tak hrozné ty obrázky zas nejsou a nad prohlížením středozemských svátků jsem si docela užila. Kalendář Mladé fronty je také o něco levnější než západní varianta, jež se sem dováží. Takže pokud se o tolkienovskou ilustraci a vůbec artefakty zajímáte, rozhodně neváhejte.