K napsání této úvahy mě přivedly dvě skutečnosti: Tou první, méně bezprostřední, byla práce na článku o středozemských genealogiích pro časopis Thorin, zásadním impulsem pro to, abych otevřela svůj notebook a pustila se do smolení, ovšem bylo náhodné nalezení krátkého článku o Glorfindelovi na internetu během vyhledávání obrázků k přednášce na Avalconu. Po přečtení tohoto textu jsem si, spolu s jeho autorem, položila zdánlivě banální otázku: Jaký byl vlastně

Glorfindelův původ?

Zopakujme nejdřív krátce, co o Glorfindelovi vlastně víme - není toho málo. Poprvé je v historiích zmiňován jako jeden z hlavních velitelů Skrytého království. Byl náčelníkem domu Zlatého květu a v Nirnaeth Arnoediad velel společně s Ecthelionem od Fontány křídlům Turgonova vojska, zatímco král a jeho synovec Maeglin stáli na středu. Patřil tedy k těm, jimž Turgon nejvíce důvěřoval a svěřil jim největší díl zodpovědnosti. Během bitvy o Gondolin přišel na pomoc Tuorovi a Ecthelionovi, kteří byli obklíčeni na hlavním náměstí skřety vedenými balrogy - to Tuorovi posléze umožnilo uniknout. Společně s ním vedl Glorfindel zástup uprchlíků a padl ve slavném souboji s balrogem v Cirith Thoronath.

Je pravděpodobné, že se brzy vrátil ze síní Mandosu zpět k životu a nějakou dobu pobýval v Blažené říši. Když však Valar rozhodli o vyslání Istari na pomoc znovu ohrožené Středozemi, byl Glorfindel vybrán jako průvodce Olórina (Gandalfa) a po zbytek Třetího věku přebýval v Roklince. Podruhé se na Západ vrátil společně s posledními Noldor po pádu Pána prstenů, když jeho úkoly v Bližších zemích definitivně pominuly.

Dobrá - to nám však nic neříká o jeho původu. Ačkoliv u řady hrdinů v příbězích Silmarillionu i Červené knihy se zároveň objevuje jméno jejich otce, u Glorfindela tomu tak není. Přitom víme, že faktor příbuzenství hrál v nejstarších historiích Ardy nezanedbadelnou roli - většina důležitých postav středozemských dějin pocházela ze vznešených rodin, vzájemně propojených příbuzenskými svazky.

Zamysleme se tedy nad tím, z jakého rodu asi Glorfindel pocházel. Jistě víme jen, že patřil k významným a mocným mezi Noldor, pravděpodobně k těm, kteří do vyhnanství od samého počátku odešli spolu s Turgonem. Další významné vodítko: Jméno Glorfindel patří k významovým a překládá se obvykle jako „zlatovlasý“ (to bylo též jeho přízvisko). V eseji Glorfindel II. se nadto doslova praví: „...můžeme tedy předpokládat, že přestože opustil Valinor v Turgonově zástupu a tak se naň vztahovala zápověď, učinil tak jen zdráhavě pro příbuzenský vztah a věrnost k Turgonovi...“

Co z toho vyplývá? Za klíčový si dovoluji považovat zejména údaj o tom, že byl Glorfindel zlatovlasý. Je známo, že z Noldor je měli zlaté vlasy jen potomci Vanyi Indis, tedy druhé manželky krále Finwëho. Znamená to tedy, že byl Glorfindel přímým potomkem tohoto noldorského pána? Neexistuje ani jediný údaj, který by takovou hypotézu povrzoval, přesto se k ní později ještě vrátím.

Druhá varianta, k níž se přiklání autor výše zmíněného internetového článku: Jestliže zlaté vlasy některých Finwëho potomků byly zděděným znakem po vanyarské pramáti, nemohli být zlatovlasí i potomci jiných vanyarských dívek, provdaných za noldorské pány? Že ke sňatkům mezi oběma větvemi elfských rodů docházelo, je velmi pravděpodobné: Vanyar a Noldor sídlili dlouhá léta pospolu a neexistoval žádný důvod, proč spolu nemohli uzavírat manželství. Podpůrný argument: Vnuk zmíněné Vanyi Indis, Finrod Felagund, prožil svá léta v Beleriandu bez manželky právě proto, že dívka, kterou miloval, byla Vanya Amarië, jež do exilu neodešla. Takových zasnoubení a sňatků bylo pravděpodobně více, a potomkem jednoho z nich by mol být Glorfindel, syn noldorského pána a vanyarské matky.

Ke které z těchto teorií se přikloníme?

Proti první uvedené hypotéze by zdánlivě mohla mluvit skutečnost, že v rodokmenu Finwëho potomků už by pro Glorfindela nezbývalo žádné místo - přesto tomu tak není a já se k tého variantě jeho původu osobně přikláním. Důvody? Berličkou by mohla být výše zmíněná věta z eseje Glorfindel II., kde je Glorfindel označen za Turgonova příbuzného (pokud slovo příbuzenství - kinship - nebudeme vykládat volněji, totiž jako příslušnost k domu, Fingolfinovu či Turgonovu zástupu - podobně je termín příbuzný/rodný používán při označení zabíjení v Alqualondë a později v Doriathu a sirionských přístavech - „kinslaying“). Za druhé: pokud bychom chtěli původ tohoto noldorského pána odvodit od Finwëho a Indis, je zde možnost, jež by z náčelníka domu Zlatého květu učinila Turgonova prvního bratrance.

V historiích války o silmarily se jen málo hovoří o noldorských ženách, snad vyjma Idril, Aredhel a Galadriel. Přesto je známo, že ze svazku krále Finwëho a jeho druhé manželky Indis vzešly kromě synů Fingolfina a Finarfina i (nejméně) dvě dcery. Findis byla nejstarší ze všech čtyř dětí a do vyhnanství nikdy neodešla, zůstala po otcově smrti s matčinými příbuznými. Druhá dcera byla mladší než Fingolfin, ale starší než poslední z Finwëho potomků, Finarfin, jmenovala se Írien Lalwendë, sindarsky Lalwen, a odešla do Beleriandu v průvodu svého staršího bratra Fingolfina, jehož milovala nejvíce ze svých příbuzných. O jejím osudu už není známo více.

Nepraví se, zda se tyto dvě urozené dívky v Amanu (nebo v případě Lalwen později v Beleriandu) provdaly nebo ne, zprávy o jejich životě jsou však natolik sporé, že na neexistenci zmínky o jejich manželech nemusíme reflektovat. Eldar v době svého mládí, v míru a blaženosti Valinoru, neměli žádný důvod zůstávat svobodní, naopak se zdá, že toužili zakládat rodiny a vychovávat četné potomstvo (jeden z důvodů, proč Finwë tolik želel předčasného odchodu své první ženy Míriel). Není samosebou vyloučené, že někteří Noldor zůstávali bez partnera (ať už z jakýchkoliv příčin - zaneprázdněnost jiným zaměstnáním, touha po někom nedosažitelném, ba dokonce i nezájem o sňatek - jako Aredhel), ale za dost málo pravděpodobné považuji, že by dvě sestry zůstaly neprovdány (zatímco se všichni tři jejich bratři oženili zřejmě již v mládí, o Fëanorovi a Finarfinovi to víme jistě).

To, že Findis po smrti svého otce a odchodu bratrů a dalších příbuzných bydlela se svou matkou mezi Vanyar, samo o sobě nic neznamená - odloučení manželů nebylo mezi elfy žádnou zvláštní raritou: Indis Finwëho opustila ještě před jeho smrtí (když odešel do Formenosu), Fëanorovi se manželství, řečeno moderním termínem, doslova rozpadlo, také Fingolfinova manželka Anairë nechala svého muže odejít do Středozemě samotného. Pokud by byla vdaná, mohl se její manžel připojit ke vzpouře Noldor. Pokud se týče Lalwen, je situace podobná, třebaže opačná, přibývá i možnost, že, pokud byla vdaná a její manžel odešel do exilu s ní, mohl zahynout po cestě nebo v některé z prvních bitev - nebo se prostě ničím neproslavil.

Uvažovala jsem, které z těchto urozených dam bych s větší pravděpodobností mohla Glorfindela přiřknout za potomka, a zdá se mi, že - pokud je tato konstrukce správná - mohla by jí být starší Findis. Podpůrný argument, třebaže ne nevyvratitelný: Je jasně řečeno, že Lalwen odešla přímo s družinou svého bratra Fingolfina, na němž lpěla nejvíc ze svých příbuzných. Glorfindel se však od samého začátku vyskytuje v těsné blízkosti Turgona. (Samozřejmě zůstává možnost dalšího roztržení rodiny, ale to už bychom všechno moc komplikovali, a čím komplikovanější teorii vyplodíme, tím méně bude pravděpodobná). Za uvěřitelný tedy považuji následující příběh:

Findis, nejstarší dcera Finwëho z manželství s Vanyou Indis, se v mládí provdala za jednoho z noldorských pánů, jehož jméno historie nezmiňují. Jejich potomkem byl zlatovlasý Glorfindel, který dospěl ve Valinoru, kde nabyl značné moci těla i ducha. Byl blízkým přítelem svého bratrance Turgona, takže se v době vzpoury Noldor - proti radě a vůli své matky - připojil k jeho zástupu. Společně s ním odešel do Středozemě i jeho (nepojmenovaný) otec, zatímco Findis se rozhodla zůstat s matkou mezi Vanyar, mezi něž ji srdce táhlo nejvíce. Glorfindel tedy odešel s Turgonem, neúčastnil se ovšem zabíjení v Alqualondë (tvrdí sám Tolkien, to není můj výmysl). Přesto se po vyslechnutí Mandosova proroctví neobrátil nazpět a byl mezi těmi, které Fëanor zradil a opustil v Aramanu. Víme, že opuštěná část Noldor se vydala pod vedením Fingolfina, jeho synů a synovce Finroda přes úžinu Helcaraxë, a zdá se pravděpodobné, že právě zde, spolu s mnoha dalšími, zahynul Glorfindelův otec, takže jeho jméno zmizelo z paměti a písní - a, co je také důležité, nikdy nebylo přeloženo do sindarštiny. (Se samotným jménem Glorfindelovým je v tomto ohledu také taková menší potíž, protože o quenijské jméno se nejedná, ale forma není ani tak docela sindarská. Jméno bylo totiž objeveno v rané fázi Tolkienových výzkumů - objevuje se už v první verzi příběhu o pádu Gondolinu, přeloženém v době 1. světové války - a zdá se, že má kořeny v nějaké primitivní eldarštině - tohle taky není z mojí hlavy, za to může Christopher Tolkien).

Teď, když jsme Glorfindela zařadili do rodokmenů jako Turgonova vlastního bratrance po ženské linii, můžeme snadno z titulu příbuzenství osvětit i značnou důvěru, které požíval v Gondolinu. Z případu Maeglina, který stál v Turgonově přízni značně vysoko, je zřejmé, že příbuzenství hrálo ve Skrytém městě a jeho velení opravdu velkou úlohu - a připomeňme ještě, že podobná úcta jako Maeglinovi byla později prokazována i kkrálovu zeti Tuorovi. Z hlavních kapitánů Gondolinu (Maeglin, Glorfindel, Ecthelion, Tuor) nám tak do rodinných struktur nezapadl už jenom Pán fontán, nad nímž by také stálo za to zauvažovat. (Poznámka na okraj: to taky nebyl žádný žabař, na hlavním náměstí prý v bitvě o Gondolin vlastnoručně zabil tři řadové balrogy a jejich kapitána Gothmoga. Když popřemýšlíme, jaké potíže měl Gandalf s jedním jediným - čímž jeho zásluhy rozhodně nechci zpochybňovat, stálo by za úvahu, odkud se vlastně vzala taková ohromná moc pána, o němž ani v nejmenším nevíme, kdo to byl. Škoda že nevím, jaké měl vlasy :-))

Vyslání Glorfindela zpátky do Středozemě v průvodu jednoho z Istari v tomto kontextu vyznívá trochu i jako snaha, aby Elrondovi přišel na pomoc jeho příbuzný, de facto vzdálený strýc. Takových strýců měl ovšem Elrond hodně, Glorfindel byl však jediný, kdo v Prvním věku neměl vyslověně „viditelné“ postavení - dovedete si jistě představit, jaký rozruch by asi vyvolalo, kdyby středozemským elfům přišel na pomoc dejme tomu takový Finrod Felagund, mám-li už jmenovat někoho s podobnou mocí i osudem jako Glorfindel? A rozruch by byl opravdu to poslední, co Valar a jimi vyslaní čarodějové v boji se Sauronem mohli potřebovat.

A pokud se vám tahle konstrukce nelíbí, zůstavte si i nadále Glorfindela jako potomka bezejmenných noldorských předků, který měl zlaté vlasy možná náhodou, možná po nějaké přízni z vanyarské větve Quendi.

 

Inspirace a zdroje: HOME XII. (Peoples od Middle-Earth), statě The Shibboleth of Fëanor a Glorfindel (posledně zmíněná studie, složená ze dvou částí, vyšla jako Glorfindel I. a II. v překladu v Imladris, ročník 1998), Silmarillion, Společenstvo prstenu, anglické internetové stránky neznámé osoby neznámo kde, jejichž adresu jsem si dík své pečlivosti nezaznamenala - můžete si zkusit zadat do yahoo heslo Glorfindel nebo Turgon, a po pár stovkách odkazů určitě narazíte na ty pravé :-), takové věci se mi stávají pořád.